O zrůdách na tričkách

Přemýšlel jsem, zda existuje nějaký důvod, proč vraha nejméně 216 nevinných lidí na tričku nosit lze, zatímco vraha 77 nevinných lidí ne.

Jako první mě napadla údajně Stalinova úvaha, že zatímco smrt jedince je tragédie, smrt miliónu lidí jen statistika. To mi ale nesedí; rozdíl mezi 77 a 216 není zas tak velký.

A nebo je to tím, že těch 77 lidí zabil politicky izolovaný jedinec prakticky nám na očích, téměř v přímém přenosu, v zemi považované za bezpečnou, v civilizované Evropě, kde vyrůstá už čtvrtá generace lidí doslova v bavlnce, zatímco oněch 216 lidí zabil kdesi daleko od nás jeden z vůdců populárního hnutí brzy po ozbrojeném převratu, který ho vynesl k moci?

Mohlo by to být třeba i tím, že jeden vrah vypadá jako slizoun, zatímco druhý vrah je považován za vzor mužné krásy? Nebo je to tím, že jeden vraždil v rozmezí jednoho dne, zatímco druhý si to své potěšení rozložil na delší dobu?

Napadla mě i ošklivá myšlenka, že lidi ve shodě se všudypřítomnými šílenými socialistickými teoriemi třídní a rasové nenávisti prostě považují vraždy spáchané socialistou za méně odsouzeníhodné, než vraždy spáchané… sakra zase socialistou? To nevypadá moc pravděpodobně… ledaže by se socialisti dělili na víc podskupin, které by se vzájemně nenáviděly. Pak by to nebylo vyloučené, že?

Pak mě napadlo, že lidi jsou prostě jen blbí; nevědí, že Guevara byl horší masový vrah než Breivik. Hned mi to připadalo jako správné vysvětlení, vlastně pořád mi to tak připadá. Ostatně stará dobrá Ockhamova břitva je neúprosná: Nejjednodušší teorie je nejspíš správná.

Ale pak mě napadla teorie téměř jungovská: Zatímco Che jen spořádaně vraždil bezmocné spoutané vězně střelou do týla, Breivik se nerozpakoval dostat své oběti do situace, kterou každý socialista nevědomě musí považovat za zrůdnou – ponechal jim svobodu. Resp. jistou dost vysokou míru svobody. Nikoho nespoutal. Každý člověk na ostrově se mohl volně pohybovat, mohl utéct, mohl se schovat, mohl se obětovat za jiné, mohl se dokonce spojit s ostatními do protiútoku a za cenu vlastních obětí mu zabránit v dalším vraždění.(*) Breivik lidem na ostrově ponechal jistou míru svobody, ale zároveň je nutil, aby pro sebe a své blízké začali něco dělat. Najednou tam nebyl přítomen strýček stát, který se postará. Najednou se museli starat sami – a selhali.

Možná proto se reakce na Breivikovo a Guevarovo vraždění tak diametrálně liší. Kolektivní nevědomí vyhodnotilo obě situace obětí, spojilo si je s vnímáním vlastního života v náručí všemocného státu a dospělo k rozhodnutí, zjistilo, kterou z těch situací považuje za horší, za nesnesitelnější:

Ano, je strašné být zajat, ponižován, třeba i mučen při výslechu, spoután, sražen na kolena a střelen do týla, ale je to přesně v duchu zvyklostí, které naše společnost stvořila. Zvyklostí, které vedou lidi na porážku jako ovce.

O co strašnější musí být situace, mučivě vyžadující vlastní rozhodnutí, vlastní aktivitu, myšlení a jednání v krizi, pod tlakem a v ohrožení života. Člověk najednou nemůže být ovcí. Najednou člověka někdo nutí něco dělat.

A nikoho takového na tričku nesneseme.

Nejspíš není náhodou, že mě tohle napadlo jen pár dní poté, co Ústavní soud rozhodl, že veřejná služba je ekvivalentem nucených prací. (Připadá vám to povědomé? Nutit někoho něco dělat pro vlastní přežití?) Přesně to zapadá do schématu všemocného státu starajícího se o stádo bezmocných ovcí. Vyžene je na pastvu, občas je pohladí, občas na ně pošle psy, pravidelně je stříhá a podle okamžité nálady tu a tam některé ojede. Zejména ty vykrmenější, že, a ostatní ovce se na to dívají a radostně bečí. Co na tom, že nakonec je porazí všechny, hlavně, že ty „bohaté“ dostaly za vyučenou.

Vtipné na tom je, jak si ty ovce zakládají na svých lidských právech.

Ale vůbec to není veselý vtip.


*) Myšlenka, která mě trápila hned po tom, kdy se to stalo: Kdyby se mezi těmi, kdo přežili první útoky, našel jediný člověk uvažující samostatněji než ruský nevolník, kdyby zorganizoval skupinku, která by např. v místní kuchyni, určitě tam měli nějakou přípravnu jídla, našla pár věcí použitelných jako zbraně… Breivik musel občas své zbraně nabíjet, v té době byl zranitelnější; chodil po ostrově lesem křížem krážem – mohli mu nastražit past a vlákat ho do ní; mohli se na něj vrhnout ze všech stran – útok deseti lidí ze zálohy by možná přežilo jen pár z nich, ale nejspíš by Breivika dostali a celkový počet obětí mohl být mnohem nižší. Jak je možné vysvětlit, že to nikdo z těch stovek lidí nezkusil? A jestli zkusil, jak mohl neuspět, a proč se o tom nemluví?)

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice In Czech se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na O zrůdách na tričkách

  1. Rakousko napsal:

    vetsina lidi proste svobodu a vlastni zodpovednost vlastne vubec nechce, bohuzel je to presne tak jak pisete

Komentáře nejsou povoleny.