O Rusech, ale ne moc pěkně

Dlouho jsem váhal, zda má smysl publikovat nepříliš zajímavé zážitky z mládí, ale mám trochu pocit, že taková osobní zkušenost, o které píšu, u nás už některým lidem trochu schází. Může – a nejspíš bude – se vám zdát povrchní, subjektivní, generalizující, možná i paranoidní. Jen bych pro jistotu rád předem poznamenal, že v žádném případě nemám v úmyslu vyvolávat s ní vůči Rusům nechuť nebo nenávist. Jen chci poukázat na to, že jejich hodnoty se od našich dost podstatně liší.

RuSSia

K psaní tohoto textu mě vyprovokovala jedna z mnoha zpráv o narušení vzdušného prostoru cizí země ruskými bombardéry. Původně jsem si totiž chtěl jen krátce tvítnout „Veškeré buranství světa vyjádřené jediným slovem: Rus.

Ale pak jsem na to koukal a koukal… a došlo mi, že to je ošklivá generalizace a tak já se vyjadřovat přece nechci. Jenže pak jsem na to koukal ještě chvíli, a uvědomil jsem si, že to vlastně není až tak velká generalizace; prostě je to tak, přestože mezi těmi milióny lidí musí existovat i statisíce úplně normálních, zdvořilých a přátelských Rusů netoužících po velkém a mocném Rusku, které je pánem světa. Znám však osobně jen jediného takového slušného Rusa (mimochodem z Ukrajiny), ale ten už skoro 20 let bydlí v Praze. V bývalých sovětských republikách jsem nikdy žádného takového nepotkal.

Když jsem kdysi, v polovině 90. let, čekal na vlak v malém městečku v malé zemi, kterou před tím Rusové přes půl století okupovali a násilně porušťovali, přišel poďobaný Rus v ruském národním kroji (t.j. v teplákové soupravě „čím víc pruhů, tím víc Adidas“) a z ničeho nic na mě dosti nesrozumitelně vybafl něco jako „который час!1“ (i s tím vykřičníkem na konci).

Chvíli jsem zíral, nezdvořile jsem si pomyslel, že s burany se nebavím a zdvořile jsem mu nejdřív anglicky a pak místním jazykem sdělil, že rusky neumím. Trochu naivně jsem doufal, že tím jsem se ho zbavil.

Jenže jeho to rozžhavilo do běla. Takovou tirádu sprosťáren a blbejch keců jste neslyšeli. Každej, rozumíte, KAŽDEJ musí umět rusky! Je to jediný pořádný jazyk! Jazyk největšího slovanského národa! Jazyk největší a nejskvělejší země na světě! Jenom fašisti nemluví rusky! A jak je možné (přešel k filosoficko-konspiračnímu aspektu věci) že cizinec se učí tu místní hatmatilku, ale přitom ne rusky? Každý se přece nejdřív musí naučit rusky! Co je to za spiknutí zahraničních centrál? Откуда ты? Ты американец? Что ты здесь делаешь? (Ano, asi nejvíc mě sralo, jak mi pořád tykal.)

Následujících pár minut jsem strávil mlčky, doufaje, že vlak přijede dřív, než se buran vybičuje k fyzickému napadení. Naštěstí byl sám a Rusové jsou podle všeho zvyklí útočit jen v přesile, takže to dobře dopadlo. Zatím jsem se ovšem dověděl tolik věcí o jeho neruských spoluobčanech (фашисты), Židech (také фашисты), Američanech (евреи, империалисты, a samozřejmě také фашисты), o své matce (блядь) a o sobě (to jsem ani všechno nepobral), že opravdu nevím, proč jsem na místě nespáchal sebevraždu. Snad mě zachránilo jen to předstírání, že neumím rusky ani slovo.

Řeknete si, že to byl jen jeden náhodně se objevivší průměrný ruský blbeček v zapadlé vísce uprostřed ničeho. Jenže potkal jsem takových mnohem víc. Bydlel jsem s nimi na koleji. Popíjel jsem s nimi na večírcích vodku po stakanech. Chodil jsem s nimi po městě na výlety a na nákupy. V podstatě se snažili být k cizinci milí a přátelští, někteří (konkrétně některé) dokonce velmi milí a velmi přátelští, a přesto se po celý semestr opakovalo pořád to samé, byť na kultivovanější úrovni: Největší země… Velký národ… Slavná historie… Úžasná literatura… Vyhráli jsme válku… Osvobodili2 jsme to tu. Osvobodili jsme i vás – v pětačtyřicátém a pak znovu v osmašedesátém… Nedali nám občanství… Museli bychom se učit místní jazyk, i když tu každý umí rusky, to je ponižující, jsme utlačováni ve svém(!) domově…

A pak se něco stane a najednou je rozpad SSSR „největší geopolitickou katastrofou 20. století,“ najednou tihle všichni žijí v „blízkém zahraničí“ a hodný báťuška Putin se postará, aby jim nikdo neubližoval. Přesně tak se museli cítit henleinovci, když v Německu Hitler začal zkoušet svoje svaly. Úplně cítím to nadšení, tu hrdost, ten pocit, že Rus je zas pan Někdo, že ta slavná doba, kdy Rusko bylo obávanou světovou supervelmocí, se vrátila. Už se není třeba stydět za Stalina a jeho poskoky. Katastrofální a zločinná politika, která způsobila smrt desítek a utrpení stovek miliónů lidí je zapomenuta. Zdraví ruské ekonomiky má na ruské smýšlení nepatrný vliv. Zdá se, že pro typického Rusa je důležitější pýcha na silný ruský stát, který může beztrestně šikanovat a utlačovat své slabší sousedy.

Představte si milióny takových lidí. Už si je představujete? Milióny chudých frustrovaných obětí sovětské a teď i putinovské propagandy. Milióny Rusů, kteří se nikdy nepodívali dál, než do nejbližšího krajského města, kteří často žijí v podmínkách, za které by se styděl i leckdo v tzv. třetím světě, ale přesto jsou do morku kostí přesvědčení o vlastní výjimečnosti a o tom, že jediným důvodem, proč národ po všech stránkách tak velký a skvělý není také nejbohatším a nejmocnějším na světě, musí být nějaká imperialistická3 konspirace.

Nevím, snad je tahle mentalita vlastní každému členu každého velkého národa, ale řekl bych, že pokud ano, tak Američané to umějí mnohem lépe skrývat a Němci si své výmarské období a jeho následky už vyzkoušeli, takže po opakování netouží. Ale Rusové jsou prostě takoví. Ublížení, ukřivdění, nepochopení, frustrovaní, ale přitom nepochopitelně hrdí na ruskou sílu a moc, na svoji hnusnou sovětskou historii, na strach a obavy, které vzbuzují u sousedů.

Vyplatí se dávat si na ně pozor.


  1. Určitě všichni umíte rusky aspoň trochu, že? A kdyby ne, je tu strejda Google. Případné chyby prosím omluvte, nepoužívám ruštinu aktivně už skoro 20 let. 
  2. Rusové (nejen) v tomto případě „osvobodili“ od nacistů území, které před válkou sami okupovali takovým způsobem, že jeho obyvatelé zpočátku nacisty vítali jako své osvoboditele. Před válkou i po ní deportovali do Gulagů desetitisíce místních lidí, povraždili prakticky celou elitu a zorganizovali masivní imigraci etnických Rusů, potlačovali místní jazyk i kulturu a z původních obyvatel udělali prakticky občany druhé kategorie. 
  3. Mimochodem, ruská neschopnost pochopit, že nenáviděný západní imperialismus je jen slabým odvarem imperialismu sovětského a ruského, až bere dech: Ukrajina, Gruzie, Ázerbajdžán, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rumunsko, Polsko, Finsko, po válce znovu Pobaltí a Rumunsko, navíc Podkarpatská Rus, Východní Prusko, blokáda Západnínho Berlína, Korea, Maďarsko, Československo, Čína, Afghanistán, a po rozpadu SSSR znovu Litva, Moldávie, Čečensko, Gruzie, Krym a teď i východní Ukrajina – všechny tyto země se v posledních sto letech staly obětí sovětské či ruské agrese – těžko na světě najdete mnoho jiných států, které by ve stejné době získali válkou tolik území na úkor svých sousedů, ani které by zákeřně přepadly a okupovaly tolik zemí. Ale zeptejte se snad kteréhokoli Rusa a stejně vám začne brečet, že imperialisty jsou ti zlí Američané. 
Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice In Czech se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na O Rusech, ale ne moc pěkně

  1. Perunstebou napsal:

    Volvene, zaujatost z tvého článku přímo odkapává. Jsi přesvědčený o své pravdě a jako takový, jsi velmi uzavřený jinému názoru. Přesto si ho tady dovolím.

    Pokud potkám na ulici kohokoliv, kdo se zeptá mně srozumitelnou formou na čas, pak mu to sdělím. Hezky česky. A pokud mi nebude rozumět, ukážu mu hodinky.

    Nehodnotím kolik má pruhů na teplácích, jestli je to blbeček nebo buran, neškolím ho v angličtině, němčině nebo francouzštině, prostě mu poskytnu, jemu srozumitelnou informaci a pak se rozejdeme každý svou cestou. Je to opravdu tak těžké?

    Stejně jako němec nemá potřebu se donekonečna omlouvat za Hitlera (rakušana), tak ani současný rus nemá potřebu se omlouvat za Stalina (gruzínce). Prostě nemá. A proč taky? Jaký podíl viny na hitlerovském nebo stalinském režimu nese současná generace? Mám stejný postoj k němci kterého potkám na ulici? Vidím v něm jen okupanta a potomka strůjců největší světové války? Ne? Proč ten rozdíl? Je to úplně stejný příslušník velkého národa s mocenskými ambicemi, který ve své době úplně stejně předpokládal, že mu budu rozumět, a to i přes zjevnou nepodobnost obou jazyků.

    Po téměř sto letech vládne v rusku jejich člověk. Rus. Slovan. To je samo o sobě důvod k radosti na jedné straně a velké neradosti na straně druhé. Důvod proč nejpočetnější a v současnosti nejsilnější slovanský kmen rusů ovládá více jak 1/10 suchého povrchu země (a to ze zdvořilosti nemluvím o době kdy to byla 1/6) leží v hluboké minulosti. Minulosti, o které jsme se ve škole nedozvěděl buď nic, nebo jen překroucené zmatky.

    Jistě, můžeme věřit, že se slované vynořili odnikud, někdy v 6. století a jen tak, shodou přízivých okolností se rozlezli po většině euroasijského kontinentu. Parta buranů, blbečků, která neuměla číst a psát a toužebně čekala 300 let na příchod Konstantina a Metoděje aby je to naučili.
    Věru velmi bizarní historka.
    Inu, historii píší vítězové a kdo se směje naposled, ten je patrně trochu blbej.
    Koho by snad zarazilo, že ta stejná tlupa vidláků o několik století později vypraví jako první na světě raketu s lidskou posádkou na oběžnou dráhu okolo země, tak ten ať se nenechá zmást. Ve stejné době bydlela většina rusů v barabiznách a nosila válenky.

    Podívám se na datum a vidím rok 2014, čínský kalendář mi ukáže rok 4711, židovský je 5774. Podle byzantského letopočtu je rok 5508. Ůctyhodná čísla.

    Slovanský letopočet ukazuje rok 7522.

    Můžeme si vybrat co chceme vidět a co ne.

    • annapos napsal:

      Na dobrý popis „Slovanské duše„ neříkám výborný ale dobrý a výstižný, i když také lidi nesoudím na první pohled, ještě lepší odpověď, jen bych dala za pravdu dodatku za článkem: „Vyplatí se dávat si na ně pozor„ .

  2. jolana88 napsal:

    není to tak dávno – ani ne pět let – a potkávala jsem stejné „nátury“ – na Ukrajině i v Rusku. Je dost lidí, co bych jim přednášku na téma:“my, my, my..“ přála. Vidět ruské vojenské základní! školy taky. Takže – naprosto s Vámi souhlasím.

Komentáře nejsou povoleny.