O referendech pana prezidenta

Vždy jsem měl výhrady vůči populistickým nápadům, jako je třeba referendum či přímá volba prezidenta. A taky jsem to vždy pěkně schytal; prý si nevážím demokracie, nerozumím tomu, nevěřím, že si „lid“ hlasování pořádně rozmyslí…

Přitom je to jinak; ať mám jakékoli výhrady, rozhodnutí přijatých lidovým hlasování si velmi vážím – na rozdíl od těch „demokratů,“ kteří je chtějí používat jen jako pomůcky pro umlčení svých oponentů a pak se diví a otáčejí, když jim to nevyjde.

Mám ale rád fair play – a tak si myslím, že pokud bylo nějaké rozhodnutí referendem přijato, ale po referendu se podmíny toho, o čem se rozhodovalo, významně změnily, mělo by se referendum konat znovu. Evropská unie se od referenda, ve kterém občané ČR hlasovali pro vstup, významně změnila. Váha českého hlasu se o polovinu snížila a v mnoha oblastech rozhodování ztratila ČR právo veta, zatímco váha německých či francouzských hlasů se zdvojnásobila. Z organizace, která měla usnadňovat spolupráci mezi svými členy a posilovat jejich dobré vztahy, se stal byrokratický „bývalými“ komunisty vedený spolek, jehož hlavním účelem je podle všeho zajišťovat neúspěšným socialistům všech odstínů dobře placené trafiky, ze kterých mohou své socialistické (a občas až fašistické) fantasmagorie vnucovat všem členským zemím, aniž by z toho komukoli museli skládat účty. A tak je mi celkem dost jedno, zda nové referendum o EU navrhuje ochlasta z Hradu, nebo zavrhuje ožrala z Bruselu. Je to obyčejná fair play a kdo je proti, je pro mě pokrytec a antidemokrat.

Oproti tomu vstup do NATO proběhl z rozhodnutí parlamentu, vlády a prezidenta; nikdy k němu neproběhlo žádné referendum. NATO se od té doby nijak významně nezměnilo, rozhodování v jeho rámci stále vyžaduje konsensus všech členských států a i když třeba já osobně nemám radost, že členem této organizace je vůči Západu stále méně přátelské a stále méně společensky kompatibilní Turecko, není to nic, o čem bychom před vstupem dobře nevěděli. Na rozdíl od EU, která stále víc rozděluje evropské národy a zvyšuje rizika zbytečných konfliktů kvůli malichernostem, pýše a uražené ješitnosti, NATO je pro nás jednoznačnou zárukou bezpečnosti a stále zůstává jedinou reálnou ochranou před agresivní velmocenskou politikou Putinova Ruska.

Zatímco pro referendum o členství v EU lze najít dost rozumných argumentů a případný odchod z EU by nebyl žádnou katastrofou, volat po referendu o členství v NATO, či dokonce spojovat ho s referendem o setrvání v EU, je, promiňte mi tu upřímnost, tak hloupé, že kdyby hloupost nadnášela, Miloš Zeman by se i s celým Pražským hradem už týden nacházel na oběžné dráze kolem Jupitera a americký tým řídící sondu Juno by na to jen nechápavě zíral.

Nerad bych, aby si někdo myslel, že podporuji nablblé aktivisty jako Hnízdil nebo Stránský v jejich tažení za dálkové diagnostikování duševních chorob u prezidentů, kteří se jim nelíbí. Prezidentu Zemanovi ale ze srdce přeji, aby se dokázal, možná naposledy v životě, intelektuálně vzchopit natolik, aby pochopil, že ať jsou jeho výroky ubohými projevy počínající stařecké demence nebo jen počínající předvolební kampaně, začínají být pro Českou republiku vážnou bezpečnostní hrozbou. Kéž by mu tento světlý okamžik dal sílu vzdát se svého úřadu dřív, než v něm způsobí nějaký opravdu velký průšvih.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice In Czech se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.