O jednom škodlivém eufemismu

Nevím jistě, čím je to způsobené. Snad někde schválili nějaký zákon usnadňující nebo ztěžující umělé přerušení těhotenství, snad se k němu někde vyjádřil kdosi slavný, prostě čas od času na každé sociální síti vypukne souboj zavilých obhájců a odpůrců tzv. „potratů“ a bez ohledu na to, zda se diskutuje věcně a inteligentně, nebo (častěji) nepozorně a hloupě, všechny tyto diskuse mají jedno společné – používají slovo „potrat“ způsobem, který je nesprávný a škodlivý.

Než se pustím do vysvětlování, měl bych raději napsat, že české zákony, umožňující umělé přerušení těhotenství do určitého věku dítěte prakticky bez omezení, bych v ničem zásadním měnit nechtěl. Chtěl bych ale začít mluvit o změně toho, jak moji spoluobčané umělé přerušení těhotenství nazývají, protože je to pokrytecké, zastírá to pravdu a usnadňuje to ženám rozhodnutí, které by vůbec snadné být nemělo.

Nalijme si čistého vína – bez obvyklého zamlžování skutečnosti: Potraty se dělí na a) spontánní, b) už nic, žádné jiné neexistují.

Pokud potrat není spontánní, není to potrat – je to buď zabití nebo vražda. Je celkem fuk, zda ho úmyslně vyvolá lékař nějakou schválenou metodou, nebo nastane v důsledku nějakého fyzického útoku, nehody, nebo si ho žena zkusí přivodit sama nějakým obvykle idiotským způsobem. (Můžeme se do krve hádat, zda to platí i pro krátké období, než se začne vyvíjet mozek a z embrya se stane plod, ale to není až tak podstatné.)

Zabitím lze nazvat takový případ, kdy uměle vyvolané přerušení těhotenství zachrání život nebo zdraví matce, nebo pokud jde o dítě počaté proti její vůli při znásilnění; podobně nemluvíme o vraždě, když vás někdo přepadne, nebo vám vleze nezván do domu a vy ho zastřelíte. To je v pořádku a má to tak být – ochrana existujícího života a majetku proti jakémukoli bezpráví je na mé (a doufám, že i na vaší) hodnotové stupnici vysoko nad ochranou takového života, který jiný život prokazatelně nebo aspoň s vysokou pravděpodobností ohrožuje, nebo který není/nejedná v souladu s právem.

Mezním případem je pro mě umělé přerušení těhotenství v případě podezření, že dítě se narodí postižené nebo úplně neschopné života. Chápu, že k tomu existují dobré důvody, ale nějak nedokážu pochopit rozdíl mezi zabitím nenarozeného postiženého dítěte vs. zabitím postiženého dítěte již narozeného. V čem je to jiné? Proč je přijatelné zabít nenarozené dítě, o kterém vám lékař řekne, že je možná postižené, a nepřijatelné zabít s jistotou postižené dítě jen proto, že už se narodilo? Ale řekněme, že stále jde o zabití, protože pro něj existuje obhajitelný důvod.

Vražda je to ve všech ostatních případech. Že žena nebo její partner to dítě nechtěli? Že na něj nemají? Jsou to přece dospělí a svéprávní lidé, musí vědět, že v takovém případě by a) buď vůbec neměli souložit, nebo b) měli používat antikoncepci a mít rozmyšleno, jak se s případným otěhotněním vyrovnat, pokud antikoncepce selže. Například lze nechtěné dítě dát k adopci hned po porodu – spoustě bezdětných párů by to udělalo radost a dítě, které za nezodpovědné chování svých biologických rodičů opravdu nemůže, by nebylo nutné zavraždit.

Vraťme se ale k tomu, co jsem napsal na začátku: České zákony bych rozhodně neměnil. Nemá smysl zavádět nějaké komise, rozmlouvat ženám jejich rozhodnutí zavraždit nechtěné nenarozené dítě, ani je kvůli tomu jakkoli ostrakizovat – zkušenost i logická úvaha jasně ukazují, že taková omezení jsou v praxi nejen nefunkční, ale zároveň navíc zbytečně ničí i další životy. Nemá smysl ani chtít přesně rozlišovat mezi zabitím a vraždou nenarozeného dítěte – hranice je příliš tenká a každý porod je v zásadě riskantní záležitost, těžko by někdo mohl nezaujatě hodnotit, zda ta či ona žena má či nemá mít právo zabít své nenarozené dítě z obav o svůj vlastní život a zdraví či zavraždit ho z pouhého rozmaru. Jen bych se chtěl zbavit zažitého eufemismu, který ženám i jejich partnerům toto rozhodnutí usnadňuje, protože jim zastírá zcela nesporný fakt, že se o zabití nebo vraždu jedná.

Nazývejme fakta pravými jmény. Lidi lze za určitých okolností legálně zabíjet, pokud vážně ohrožují život, zdraví, svobodu či majetek jiných lidí a žádné eufemismy k tomu nejsou třeba. Jen musíte být schopni si to obhájit sami před sebou (a v případě již narozených lidí obvykle také před soudem).

Nenarozené lidi lze legálně také vraždit, pokud si to jejich „matky“ přejí, a to až do 12. týdne jejich života. Nechme to tak, žádné restrikce nebo regulace tomu nemohou zabránit, mohou to jen učinit nelegálním, což ničemu nepomůže. Ale přestaňme prosím lhát sami sobě a říkat tomu „potrat“.

Příspěvek byl publikován v rubrice In Czech se štítky , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.